Just a dream, Kapitola 2.
Autobus se kodrcá po záplatované silnici a páchne to v něm splodinami. Za mnou sedí dva kluci o něco starší než já a pořád se něčemu smějí, přes uličku sedí starý muž a dívá se z okna, vedle mě si kamarádka Nikol čte knihu, občas se něčemu zasměje a nebo nad něčím zakroutí hlavou. Já se dívám z okna na šedivé město, které pomalu míjíme. Do školy zbývají asi 3 kilometry cesty, ale autobus už stihl nabrat patnáctiminutové zpoždění. Do školy určitě přijedu pozdě, ale dnes mi to moc nevadí. Začínáme matematikou. Jsem znuděná a unavená. Přes čepici si nasadím sluchátka, navolím si několik písniček a zavřu oči. Chce se mi spát, ale nemůžu, prostě nedokážu usnout. Nechápu proč to tak je. Už skoro týden! Ale přesto mě klidná a pomalá melodie písniček uvolní a já se trochu zasním. Ze snění mě vytrhne nepříjemě táhlý zvuk starých brzd autobusu a Nikol, která se mě pokouší probrat. Sundám si sluchátka. Podívám se z okínka a vidím, že už jsme na zastávce kousek od školy. V autobuse jsme poslední, a tak rychle vystoupíme aby si řidič nemyslel, že jedeme dál. Tiše dojdeme ke školní bráně a když vejdeme do školy, Nikol zahne doleva do učebny zeměpisu a já vyběhnu schody do třetího patra, kde je naše třída. Tam máme dnes první hodinu matematiku. Vejdu do třídy a okamžitě jsem středem pozornosti. Obrátí se ke mě i učitelka, která až do teď psala příklad na tabuli. Zamumlám něco na pozdrav arychlým tempem dojdu ke své lavici, učitelčin přísný pohled cítím na sobě cítím až dokud se neposadím na židli vedle své kamarádky Klaudie. Známe se už od školky a vždycky jsme byly nejlepší kamerádky. Šeptem mě pozdraví a zatímco si z batohu vyndávám učení, zeptám se jí "Má zase špatnej den co?" "Však jí znáš, ne?" řekne a zakroutí nad ní hlavou. Opíšu si příklad který učitelka zrovna dopsala. Chvíli sleduji, jak se ho Will u tabule snaží vyřešit, ale v půlce se začnu ztrácet. Matematika mi nikdy nešla a nepropadám z ní jen díky Klaudii, která mě s ní vždycky pomohla. "Ty to chápeš?" zeptám se Kaludie, i když je mi pedem jasná její odpověď. "Docela jo. Ale nehledej v tom nic složitýho. Tyhle příklady jsou spíš logický, na přemýšlení, chápeš?" Jenže přemýšlení je to poslední, čeho jsem v tuhle chvíli schopná, a tak jen přikývnu. U dalšího příkladu už jsem úplně ztracená, a tak si jen podepřu hlavu rukou. Druhá ruka mi do sešitu kreslí siluety postav a nejrůznějších zvířat a matematika jde v tuto chvíli zcela mimo mě.
+++
Po matematice máme v rozvrhu zeměpis a dvě hodiny výtvarky. Oba předměty mě baví, takže i přes to, jak moc jsem unavená, alespoň trochu vnímám výklad učitele.
Předposlední hodina nám odpadá a tak jdeme na oběd. Vezmu si tác s příborem a kuchařka mi do ruky vrazí talíř s páchnoucím kouskem ryby a hrstkou hranolek. Ještě popadnu sušenku, kterou dostáváme k obědu navíc, a posadím se vedle Klaudie. Přisedne si k nám i Nikol a každé z nás podá jednu sklenici džusu. Poděkuju jí a napíchnu na vidličku hranolku a strčím si jí do pusy. Klaudie drží v ruce vidličku s hranolkou v kečupu a rukou s ní komíhá kolem dokola, sem a tam. Někdy se chová jako malé dítě, a to je nám všem už skoro šestnáct let. Ale myslím si, že teď se mě spíš snaží rozesmát. A zabírá to. S Nikol se řehníme a na Klaudii je vidět, že je ráda, že jsem se dnes konečně zasmála. Taky by mi vadilo kdyby se ona celý den tvářila jako "kakabus" , jako já celý den. Když nás přejde výtlem, začneme si povídat o tom, co už jsme dnes ve škole přetrpěli. "Při chemii jsme dělali pokus s mýdlovejma bublinkama, plynem a zapalovačem.." začne Nikol, ale Klaudie jí skočí do řeči "Kdo vás učí chemii?" "Jarolímek, ale dneska jsme měli na supla Prskavku" odpoví Nikol. Prskavka je jeden náš starý učitel. Hrozně prská, proto ta přezdívka. Učí chemii, fyziku a matematiku. Dřív nás učil chemii, jenže při jedné jeho hodině na Luka, který k nám přestoupil z jiné školy, omylem vylil trochu kyseliny. Naštěstí jen na ruku a Luke má doteď obvazy. Ještě se mu to úplně nezahojilo, a tak Prskavka chemii jen supluje, jenže to podle mě ničemu nepomůže. "
Just a dream, Kapitola 3.
